máme boloňáčka - slečnu - letos už jí bude 9 let. Je nám naprosto oddaná, nenáročná, submisivní. Máme tři děti a nikdy žádnému neublížila, i když by si to občas opravdu trochu zasloužily. Zvládne i delší procházky, ale nijak na nich netrvá. Nicméně je ráda, když se může proběhnout. My s ní moc nechodíme, není čas, máme zahradu, takže jen otevřeme dveře a ona už si poradí. Je ale fakt maličká, má jen tři kila, takže se nám podplíží pod jakýmkoli plotem, chodí si teda po vlastní ose. Ale ví, že na silnici se nesmí, chodí si jen do zahrádek. Jediný problém, který s ní máme se točí kolem jídla. Je jenom na granulích už od malička a možná i proto (nevím, jestli to souvisí) špatné snáší jakékoli jiné jídlo (jakkoli ho miluje). Jakmile si dá něco "lidského" anebo třeba čokoládu, tak to je tutovka a zvrací. Pořizovala jsem jim před lety proto, že táta po mozkové mrtvici trpí afázií a je dost izolovaný od okolního světa. Tenhle pes funguje jako perfektní terapeut, milují se navzájem.