Dokud jsem bydlela ve městě, měla jsem jednu fenku kavalíra, teď v domku mám dvě. Rozdíl je jen v tom, že tady na venkově smí víc běhat po polích na volno, jinak denně chodí na delší vycházku jako ve městě. Kavalír je poměrně nenáročné plemeno, ale je to pes jako každý jiný- takže se musí učit, aby zůstal sám dma a nekvílel, nějaká základní poslušnost je potřeba, i když spíš výchova než výcvik. Jenže pokud máte v paneláku štěkavce, můžete se přetrhnout a ten váš se mu stejně tu a tam ozve a neuděláte s tím nic. Boloňáčka nebo bišonka jsem nikdy nechtěla, připadali mi nervózní (z toho, jak jsme je potkávali venku). Kavalír má 4 barevné typy a obvykle je na ně navázaná i povaha- nejvíc energie mají celorezaví- rubínci, u kterých je největší riziko, že z nich vyroste uštěkanec a hůř zvladatelný pes. Pokud se vybere pes z dobré chovky, mívá minimum problémů, jenže nějaké zdravotní problémy má každé plemeno. Dost se o tom dá zjistit na netu na klubových stránkách jednotlivých plemen.
Raslík je obvykle hodně temperamentní, toho bych si do paneláku nevybrala.