Nechtěla jsem, ale toto léto jsem chápala to, co popisuješ, kamarádka má jedináčka více méně jako je náš starší a léto si božsky užili, jezdili vláčkem k vodě, pohodička, já válčila s kojením a krmením obou dětí, připadala jsem si jako oškubaná Iris z příběhů o Dášeňce. Bylo to hrozný léto. Ale teď se k sobě začínají mít a začínají tvořit partu a já jsem nesmírně šťastná, že mám oba. Spíš teď podobné pocity, jako popisuješ, zažívám po druhém, původní plán byl tři, ale asi se mi do toho chtít nebude, a jako bonus třetí trimestr, kdy mi není dobře a porod, že.

Moje mamka bla rozhodnutá, že jen mě. Ale pak si našla druhého muže a měla dítě po deseti letech a dodnes tvrdí, že je to nejlepší rozdíl, kdyby v té době měla dobrého partnera, tak lajsne ještě třetí po dalších deseti. Akorát mě bylo skoro celé dětství smutno. Ale to prožívá každé dítě jinak, jiné je rádo, že nemá konkurenta.