Já si na tchýni stěžovat nemůžu. Ona nekritizuje můj styl výchovy, vedení domácnosti, způsob života...já její život, vedení kluka, když u ní je... i když věřím, že ona stejně jako já si občas myslí leccos s výhradami, ale respektujeme se, můj život, můj boj, její život, její boj. Já ji mám ráda. Hlídá prakticky pokaždé, když je třeba a asi by hlídala i víc, ale nechceme toho zneužívat, její zdraví už taky není nejlepší. Troufám si ale tvrdit, že společné bydlení by tento dobrý vztah pohřbil. Musely bychom řešit právě to ono vzájemné narušení "soukromého prostoru" a obávám se, že kompromisy by tu nenastaly, především z mé strany, vím to.

Já budu jednou jako tchýně asi šílená - resp. ne v tom kecání do života, to ať si každej dělá, co chce... ale v hlídání vnoučat, nebudu totiž asi ta pravá babička s radostí hlídací, spíše pouze občas návštěvní...když budu mít zrovna čas:)