Angrešt, a co si založit rovnou firmu na rozvoz jídla? zájemců máš dost

Když je teda ta debata o tchýních a jídle - já bych chtěla, jednou jako tchýně ( snachu nejspíš mít nebudu, máme dvě holky), si hlavně zachovat nadhled a nebrat z mého pohledu " nestandartní" chování zeťíků hned jako útok proti mně.

Se svou tchýní tak nějak vycházím, protože je to matka mého manžela, ale kdyby se ke mně v běžném životě někdo choval tak jako ona, tak ho asi dost brzo pošlu do háje. Jsme hodně jiné a ona mi vlastně ani nedala možnost zapadnout do rodiny, očekávala, že já tak nějak ze vzduchu vysosám, jak se mám v jejich rodině chovat.. no, to se jaksi nepovedlo, že.

Třeba jídlo. Minulou neděli jsme byli na návštěvě v mých rodičů, po obědě mamka říká - hele, zbylo mi hodně masa, chceš kousek s sebou? Já na to odvětila, že jídlo na večeři doma máme, ale manžel by si rád vzal jednu porci, aby měl v pondělí oběd v práci ( manžel stál vedle mě a nadšeně přizvukoval, že si určitě vezme). Mamka zabalila jednu kompletní porci a finito.

Kdyby tatáž scénka nastala u tchýně - v prvních pěti letech by zabalila cca 5 porcí a neptala se. V následujících 5 letech by se možná zeptala manžela, jestli ON nechce nějaké jídlo s sebou, případně jestli JÁ mám něco připraveného na večeři. Po odmítnutí by nastal uražený odchod do kuchyně, spojený s brbláním, proč teda stála celé dopoledne u sporáku a s jídlem se dělala. No, nevím proč, kdyby se zeptala, měla by jasno. Tchýně předpokládá, že ať nám zabalí cokoli, tak my s nadšením přijmeme. Nebere v potaz pčet strávníků, ani to, že třeba doma jídlo míáme a potřebujeme ho zpracovat. Někdo by mi řekl, že mám být vděčná a jídlo od tchýně rozdat nebo vyhodit. To zase neskousnu já, plítvat a brát si zbytečnosti jen aby někdo třetí se cítil spokojeně.