Též jsem to našla:

Také nechápu, proč se investigativní novináři nepodívají na minulost Karla Schwarzenberga. Jestliže jsou fámy od různých rozvědčíků alespoň trochu pravdivé, a tyto fámy kolují od dob hluboké totality dodnes, Schwarzenberg měl velmi blízký vztah s CIA. Z jeho hradu v Rakousku šířil prozápadní propagandu během studené války. Zakrýval to bojem za lidská práva. Nicméně prý šlo jen o krytí jeho aktivit v roli agenta, kdy kontaktoval a finančně podporoval disidenty v bývalém komunistickém bloku během studené války. Byl tedy agentem CIA, nebo jen pomocníkem? Když jsem v letech 1991 až 1999 žil v Praze, byl jsem kontaktován agentem CIA, jenž používal organizaci Člověk v tísni jako své krytí. Byl jsem dotázán, jestli bych nemohl kubánským disidentům vzít nějaké finance, protože jsem měl španělský pas a mluvím španělsky plynně. Nejdřív jsem to přijal, ale pak jsem si uvědomil, že by to mohl být úskok, jak se mě zbavit v době, kdy jsem byl hlasitým trnem v Havlově a Schwarzenbergově svědomí. Poté, co jsem odmítl, mi bylo přes Člověka v tísni nabídnuto, abych pracoval pro Organizaci spojených národů (OSN) v Kosovu, kde bych upozorňoval na problémy romských uprchlíků. Práci jsem přijal a na Balkáně jsem mimo Schwarzenbergův dosah. Je to proti zákonům USA veřejně pojmenovat nějakou z operací CIA, takže mohu jen hovořit o zvěstech, které jsou velmi dobře známé. Nicméně v mém pokračování novely Bouře odhaluji členství v CIA mnou popsané osoby prince Weissenberga a pokračuji s příběhem i v třetím díle. Během let 1989 až 1999, kdy jsem měl vztah se Schwarzenbergovou mladou přítelkyní, mi právě ona řekla o víkendových letech se Schwarzenbergem do Izraele v soukromém letadle. Tehdy tam prý potkával dost podivné lidi. Ostatně dívka také tvrdila, že je jediná, která může vstoupit do Havlovy kanceláře bez zaklepání.