Celý cyklus mě zatím zklamal. Nedokážu přesně definovat, co jsem čekala, ale prostě "něco víc". V prvním díle 35-letá s myšlením 15-leté, řeší jestli ji její vlastní máma chtěla, z toho jsem třeštila oči, takhle mě opravdu nikdy nenapadlo přemýšlet. Druhý díl, ten snad ani nezaslouží komentář, matka zapomene, že dítě mělo klíště, žádného doktora se nenapadne zeptat na klíště a specialista sdělí informace s klidem někomu cizímu a z prsou velikosti 5 se jde zbláznit.
Včerejší díl byl asi nejméně trapný. Vyhozený manažer s nereálnými představami, OK, to je možné, ale dál to bylo všechno úplně mimo mísu. Žena X let v domácnosti najde práci okamžitě, zatímco chlap v nejlepších letech a se zkušenostmi ne. Taky mi přišlo divný, aby finančního ředitele nenapadlo si vlastní finance ošéfovat, dojít si do banky, domluvit odklad splátky hypotéky apod. Zavírat obálky do elektrickýho zařízení by snad nenapadlo ani ukrajinskýho dělníka se základním vzděláním.
Zrovna tak ten happy end. Dáme se na podnikání a bude. Nejsem OSVČ, ale nevěřím tomu, že výrobou svačinek za pár kaček se dá vydělat 55 táců čistého měsíčně. Kolik by toho asi tak museli do měsíce ve 3 lidech udělat, aby jim zbylo tolik peněz? Jako docela kroutím hlavou nad tím, jak se v poslední době prezentuje vlastní podnikání jako recept na všechno. Vybavuji si scénku jak tam křičel na manželku, když tam loupala ty jablka, že takhle se podnikat nedá, že musí mít nějaký plán, zajištěný odbyt, všechno propočteno... Nemohla jsem si pomoct, ale v duchu jsem s ním souhlasila.