Persepolis - k tomu autu: manžel jezdí firemním autem. Já po něm chtěla, aby mi koupil nějaké hodně staré a levné auto (cca 30-50tisíc), protože jsem hodně dlouho neřídila a bojím se, že při prvních jízdách to někdo odrbu. Manžel nechce s tím, že staré auta nejsou bezpečná, mám si vzít naše rodinné auto, které stojí na dvoře. Jenže toho se zase bojím. Je veliké a drahé. Každé škrábnutí bude pohromou. Výsledek? Nejezdím.

Hele, já prostě nějak chápu, že žena měla staré auto. Já nové a luxusní nepovažuju za výhru. Ale uznávám, že to má každý jinak. Zvlášť, když tvůj muž se auty živí.
Já to mám ale obdobně i s telefony. Do nedávna jsem měla 10let starou Nokii, jen jsem v ní měnila baterie. Muž se za mě styděl, tvrdil, že to vypadá, že na mně šetří. Já ale žádný jiný nechtěla. Pravdou je, že když jsem nedávno přišla do práce se svým novým chytrým telefonem, tak to všichni zaznamenali. I sekretářka nenápadně vyzvídala, co se děje. Asi vážně působím jako někdo, na kom se štří. Budu se muset nad tím zamyslet.