Mám děti tři, děti chodí bruslit, do lesa, do kina, na kroužky, i na ty hrady.... všechno se dá. Zpruzelí nejsou A sama jsem jako dítě nikdy necítila, že by mě bráchové brzdili, všechno jsme dělali spolu rádi - pochody, kina, muzea, lítačky venku. Byli jsme tedy dost blízko u sebe.
Synovec je jedináček a osamělý mi připadá. Tráví dost času u babičky, která bydlí vedle nás. Babička vlastně pořád chodí pro naše děti, aby mu tu samotu nějak kompenzovala(taky si víc odpočine a udělá, co potřebuje, když si kluk bude s někým hrát). Nám to trochu nabourává náš rodinný život, protože nechci posílat pořád děti k babičce, jsem s nimi ráda. Jenže i když je babička akční, sportovkyně a dost kreativní, vrstevníky mu prostě nenahradí.
Takže já to jako ochuzení vidím Až bude mít kamarády ve škole, bude určitě spokojenější, takhle to je dost smutný a myslím, že má kliku, že má bratrance a sestřenice.