Já jsem jedináček, sourozenci mě nikdy nějak zvlášť nechyběli a nechybí!Sestřenice a bratrance z otcovy strany sice mám, ale jsou jednak o dost starší, navíc se v té rodině nikdy žádné vztahy nepěstovaly, takže jsem je v životě neviděla, stejně tak jako většinu strýčků a tetiček u této stryny. Od mamky mám jednoho stýčka a tetu, ti děti nemají, teda teta z prvního manželství 2 syny, ale vzhledem k tomu, že se vdávala poprvé v 17 a je o 11 let starší než můj strýc, tak tito nevlastní bratranci taky nebyli žádní patrneři pro dětské hry Ani mě tato absence dětí kolem mě v dětsví nevadila, protože jsem měla skutečně fajn kamarády, se kterými jsem trávila celé prázdniny, jezdili jsme vzájemně na chaty a chalupy, takže jsem rozhodně nestrádala. manžel má mladší sestru a tam to trochu drhne. je to takový mazánek a co si pořídili dítě, tak cvičí s celou rodinou a všechno se musí přizpůsobovat jim (zatím teda jenom Vánoce a oslavy narozenin, ale nebojím se, že by to tak rychle skončilo). my jsme vždycky měli snahu, zvali jsme je na chalupu, na večeře domů, vymýšleli výlety, oni se jich teda účastnili, ale v životě nám to nechtěli nějak oplatit, třeba tím že by zavolali, jestli s nima nechceme jít na pivo... tak nás to postupně přestalo bavit a už nic neorganizujeme, vídáme se na oslavách a vánocích a tak, ale nemáme snahu nějak pořádat něco navíc. Celkem mě to mrzí, mám je ráda a ráda bych i byla pro malého tetou, se kterou je nějaká sranda. určitě budu teta, která ho bere do zoo nebo na výlet, protože to každé dítě potřebuje. jeno doufám, že se jeho rodiče trochu vzpamatují a nebudou si z nás dělat kašpárky... problm je asi ve švagrovi, pravděpodobně jakási závist, nebo nevím co, i když nic moc extra nemáme, tak toho máme víc než oni a manžel je úspěšnější ve steném oboru, ve kterém působí švagr, takže tam je asi zakopaný pes, ale s tím nic moc nenaděláme.