přijde mi, že vztahy v širší rodině jsou formovány staršími generacemi. A to hodně. Vstupují do toho samozřejmě jednotlivé individuality zzúčastněných, ale jakési vzory fungují hodně, jak pozoruju: můj otec měl sourozence, babička jejich vztahy nějak moc neutužovala-byli teda od sebe 18let, ale její působení mělo myslím vliv, vztahy byly takové nijaké. Naproti tomu prarodiše mé matky, která je ze 3sourozenců-a taky tam byl mezi nimi 15let odstup-si nás jako vnuky brávali hromadně třeba na týden o prázdninách, slavily se narozeniny, kdy se sjela celá širá rodina, rozlezlá po celé republice, vánoce...prostě mí prarodiče to opravdu utužovali. a máma má fakt s bratry super vztahy, já se svými bratranci a sestřenicemi taky, dodnes se snažíme, když už prarodiče nežijí, vidět se, oslavit třeba svatby, promoce už proto, abychom se setkali.
Já mám taky 2bráchy, dětství a dospívání bývalo fakt divoké, rubali jsme se jak koně (do pozdního věku, kdy by to člověk už nečekal, dodnes se pohádáme do krve, ale myslím, že se máme hodně rádi, kdyby se něco stalo, myslím, že se na ně-holomky-můžu obrátit. Blbý, že odtáhli až do Čech. Tím se vidíme třeba jednou za 2-3měsíce. Jejich děti mám moc ráda a snažím se, aby s nimi má dcera měla co nejintenzivnější vztahy. Je to pro mě důležité.