Synovi je 9,5 let.
Na jednu stranu je hodně samostatný, umí se o sebe postarat.
Na druhou stranu je to prostě ještě dítě. Má moc rád, když ho OBČAS rozmazluju tím, že mu nakrájím jablko na měsíčky, připravím ovocný koktejl... Moc rád se mazlí, dovádí se mnou (lochtání, pošťuchování).

Jeho zájmy jsou mi cizí, bohužel i tak si musím každý den vyslechnout, co říkal Radek, co na to Lukáš... Ještě horší je, když mi začne vykládat o počítačové hře, kterou hraje (Minecraft). Fakt mě to nebaví, nezajímá. Když ale občas nepředstírám zájem, je mi také vyčteno, že se o syna nezajímám a proč prý jsem si ho pořizovala. Takže jednou za čas trpím a poslouchám...

Já myslím, že děti v tomhle věku potřebují, abychom je ještě aspoň občas brali jako děti a ne jako samostatné jednotky. Sdílené prožitky prostě poteřbují.