dceři bude deset ... doteď jsem si myslela, že je nesamostatná, což odvolávám, stejně jako někdo o pár řádku výše, do školy se učí a připravuje sama, naprosto nekontroluju, jen jednou za čas podepíšu žákovskou (je ale pečlivka, chce jít na víceletý gympl, takže se snaží) ... zabaví mladší sestru a i pomůže. Má své povinnosti doma (do kterých ji ale musím nutit a neustále připomínat, má řeči, ale udělá vše, tak jak má). Jinak je to taky trošku výchovný oříšek, věčně nafučená, uražená kvůli každé blbosti (moc dlouho jí to nevydrží). A ten společný čas? No, tím, že jsou dvě je to jednodušší, zahraju si s nima (ale přiznávám, moc času na ně nemám, pracuju nepravidelně a mám další časově náročné aktivity). A co má starší dcera nejraději, když dám malou do atletiky a máme hodinu a půl jenom pro sebe, buď jdeme do knihovny (je opravdu knihomol, přečte spousty knížek) nebo couráme po městě (mě to moc nebaví, ale tím, že ona je pindulína tělem i duší, si to užívá), hlavně, že mě má sama pro sebe. Jinak hodně bereme děti ven, na hory, do přírody, sportovat, my jsme taková rodina, co pořád tiká