no, zatím je toho méně, protože já i manžel jsme ti starší ze sourozenců, takže jeho bratr i moje sestra jsou zatím bezdětní. I když moje sestra mi občas hlídala syna když jsem byla v průšvihu (potřebovala jsem pracovat), a bratrův manžel se taky nezdráhá o víkendu nebo tak něco pro děti vymyslet, a pro našeho syna je dost vzorem (vždyť umí spravit auto i motorku ), a navíc na léto budeme u nich (teď jsme v cizině a na léto přijedeme, ovšem on bude normálně chodit do práce a starat se budu já, to po něm vůbec nechci, super je, že tam můžem zůstat a směle mu "rušit jeho kruhy").
Já sama jsem měla jednu sestřenici a jednoho bratrance (děti mé jediné tety), a v dětství docela ok, bydleli u mé babičky takže jsme se vídali, pak od té cca puberty už podstatně méně, nyní mají děti plusmínus podobného věku jako já, ale není tak úplně čas a přiznám se že z mé strany ani tolik chuť se vidět (pár rodinných věcí co se událo plus rozdílné styly výchovy), ovšem u mojí babičky pravidelně vídám aktualizované fotky všech pravnoučat , takže jsem cca v obraze.
Manžel vzpomíná na prázdniny s bratranci a sestřenicemi jako na supr věc, jakož i na pobyt u tety a pak zase pobyty všech u nich resp. u jeho babičky.... S některými se stýkáme i nyní, sice tak 1 do roka ale vidím je ráda, jsou to milí lidé. nic mi neudělali (jednu paní i fakt obdivuju) a jejich děti jsou fajn.
Nicméně v bližší rodině prostě žádné jiné děti k našim nejsou, původně jsme chtěli větší věkový rozdíl dětí (tak 5-7 let), ale když jsme zjistili, že případný "kámoš" nikde na obzoru, rozhodli jsme se ho pořídit z "vlastních zdrojů" :-D, a zatím ťukťuk supr. Jako samozřejmě se vyskytují třecí plochy, ale zrovna v tuhle chvíli, kdy žijeme v cizině a žádné jiné děti mluvící česky tu v místě nejsou, tak prostě mají aspoň jeden druhého, jinak by tu byli jako kůl v plotě....