No, tohle moc nepotesilo ani mne, ani sousedku, ale pobavilo dalsi sousedy.
Kdyz jsme se pristehovali do noveho domku, pozvala mne sousedka pres ulici na kafe. Potesilo mne to moc, nikoho jsem neznala. Stojim skromne v kuchyni a usmivam se, sousedka naleje do hrnku kafe, na stole buchty, gestem pokyne, abych se posadila.
Ja usednu, zidle se rozpadla, strhla jsem ubrus a 2 hrnky s kafem, jak tam lezim v troskach zidle polila jsem sebe, ji, ubrus i podlahu, do toho padaly buchty... Uz je tomu par let, sousedka odpovida ve spechu na pozdrav s krivym usmevem a uz jsem tam nikdy nebyla.