Ptám se hlavně matek malých dětí, klidně i na MD.
Možná měla otázka znít, jestli kromě základního pohlídání dětí máte v domácnosti nějaké úlevy kvůli studium.
Myšleno: maminka se musí učit, tak někdo jiný udělá to a to.

Nebo pak doháníte spoustu věcí s jazykem na vestě?
U nás muž provede základní pohlídání dětí, udělá jim jídlo, ale jinak se snažím fungovat normálně, i by mi bylo blbé vyžadovat nějaké ohledy. Takže domácnost, zařizování - výsledek je, že studium je další úvazek a já věčně ve stresu, protože pořád doháním nějaké resty. Pak k tomu výčitky, že bych se měla víc věnovat dětem, pak zase naopak, jak moc mi toho ještě chybí do školy.

Když jsem o víkendu ve škole, tak manžel třeba dětem uvaří,vyvenčí je, ale prostě i tak zbyde spousta věcí k udělání. Takže já neustále lítám ze směny do směny. A to ještě zatím nemám zaměstnání, to si po pravdě nedovedu představit k dětem, domácnosti, studiu ještě práci. Vím, že někdo je možná nadčlověk a zvládne i tohle, ale to bych musela mít víc energie než mám a spát dlouhodobě pět hodin denně.

Tak - jak to máte vy? Pomoc rodiny jen v ohlídání dětí, dostanou najíst apod. ale taky před sebou hrnete resty a lítáte jak hadr na holi? Tohle mi leze na nervy asi nejvíc a pořád si říkám, jestli za ty nervy to studium stojí, protože jestli tu školu pak využiju, to je taky v dnešní době otázka.

Ale nechci ani žádné zvláštní ohledy vyžadovat, přišlo by mi to nefér, nějak vnitřně si říkám, že v jiných rodinách by bylo kolem studia tolik kraválu, že by žena ani nestudovala.

Ještě jedna věc - když jsem ze školy ve stresu, doma ho ventilovat nemůžu, to je oheň na střeše, muž to bere tak, že mám být šťastná, že mi to umožňuje, hlídá děti, obstará je /kdyby nebyly malé děti, které jsou třeba hlídat, tak by mu do studia pochopitelně nic nebylo, byla by to jen moje věc/.

Asi jsem si chtěla tak nějak postěžovat, připadám si jako vyšťavený citrón. Říkám si, že studovat je lepší bezdětná nebo s velkými dětmi, na druhou stranu si říkám, že jestli to nedám teď, tak už nikdy.