Když se na to dívám zpětně, tak mi to tak hrozné nepřipadá
). Ale bylo. Domácnost byla značně zanedbaná. Začala jsem studovat s jedním dítětem na MD, pak dva roky školy a 2 roky se dvěma dětma. Denní studium. Moje mamka přijela v průběhu semestr na ten den, když jsem byla ve škole. Když jsem chodila do práce, snažila jsem se mít školu odpoledne, abych si nemusela brát dovolenou, i když ani tomu jsem se nevyhnula. Takže tři odpoledne v týdnu v háji až do večera. Dnes nechápu jak jsem to mohla přežít, ale i to mi přišlo méně náročné než potom s ročním dítětem a školačkou. Ke konci jsem ráno v sobotu odešla, samozřejmě navařila, večer přišla a uklidila. Učila jsem se v knihovně. Manžel se samozřejmě taky staral jen o děti, a to na začátku studia prohlásil ať si to udělám jak chci, když jsem chtěla do školy. To, že manžel hlídá jen děti není pro něho, že hlídá jen děti, je to pro něho, že dělá 99% věcí v domácnosti, protože všechno ostatní se dělá samo. Namazání chleba k večeři je nadstavba
. Dnes vůbec nechápu, kdy jsem se učila. Ke konci pořád. Všechno jsem tahala sebou ven, četla jsem při chůzi, na hřišti, prostě všude. Když jsem psala diplomku, psala jsem si poznámky tužkou. Co jsem nejvíc zanedbávala, byla domácnost. A i když manžel vystudoval stejnou školu, tak mi nepomohl a neporadil vůbec s ničím. Naštěstí měl člověk spoustu spolužáků, protože to bylo denní studium. To bylo fajn. Hrozně moc mi pomáhalo na MD to, že jsem na jeden den vypadla, mohla myslet na něco jiného. To si uvědomuji zpětně, že to bylo velké plus. Neboj, zvládneš to, ženská zvládne všechno. Držím palce