Přidat odpověď
Když jsme se s manželem seznámili, studoval dálkově (informatiku) a do toho chodil do práce. Od seznámení do promoce to byly dva roky, když promoval, byla jsem čerstvě těhotná. Byl to nářez, ale byli jsme sami, jednu dobu jsme teda žili z mého platu, což nic moc, ale zvládli jsme. Byl OSVČ, takže když neodvedl práci, nedostal peníze. Když končil, řekl mi, že kdybych se kdykoliv rozhodla studovat, bude mě všemožně podporovat.
Já se nakonec rozhodla když jsem otěhotněla s druhým dítkem. V prváku jsem porodila dceru, ve třeťáku syna. Pomáhal mi jak mohl, především hlídáním, tím že mě psychicky podporoval a fandil mi. Hlídání jsme řešili i za pomoci babičky a tím, že si bral aspoň v pátky co jsem byla ve škole home office. Školu jsem nakonec dostudovala, teď píšu bakalářku (trvá mi to už dva roky...).
Manžel především hlídal, práce v domácnosti byla většinou na mě. Buď si chodili do školy pro obědy nebo jsem se snažila jim uvařit. Zvládli někdy vyprat a pověsit prádlo, často to bylo jenom o tom, že hlídal, ale byla jsem ráda i za to.
Myslím, že hlavní věc je ta, že mě v tom podporoval a podporuje a nikdy mi to nevyčítal. Třeba můj brácha nese studium své ženy hodně nelibě.
Předchozí