já v zásadě neprodělávám, ale když se sejde víc drobných ústrků, tak když si pak nad tím sedneme, tak než abychom pracovali po nocích, abych byla nevyspalá a protivná na děti a doma byl nepořádek a jídlo jsme si vozili ze školní jídelny a platili paní na úklid - tak najednou je prostě pro všechny příjemnější, abych nepracovala, starala se o domácnost, o program dětí (jenom tím, že to zabezpečím já a nebudeme tyhle "služby" kupovat, "vyděláme" hodně). Plus když zjistíš, že bys pak měla nárok na sociální dávky, začneš si říkat, jaký přesně má smysl se takhle dřít.

Navíc, já svoji práci vždycky brala jako investici do budoucnosti - byť budu mít 4 děti, zatím jsem nepracovala akorát prvních 5 měsíců po porodu prvního dítěte (tehdy to ještě nešlo v době pobírání mateřské). Nemám v životopise žádnou mezeru, neztratila jsem za 10 let kontakt s oborem, pořád mám na trhu práce co nabídnout. Pokud bych těch 10 let byla doma s dětma, nemám dnes trhu práce co nabídnout, o pracovním sebevědomí v záporných hodnotách nemluvě. Je pro mě důležitý pocit, že bych dokázala rodinu uživit - ale za tuhle cenu si honit triko?