Mám syna se selektivním mutismem také ve druhé třídě. U něj to bylo diagnostikováno už ve školce. V současné době je na tom tak, že ve škole na otázky odpoví (stručně a tichounce), ale sám od sebe by nepromluvil. S dětma teda už mluví. Je miláček učitelů - hodné, klidné, tiché, poslušné dítko... Doma je to čertík.
Žádné léky nikdy nebral, moc nám pomohla logopedka a psycholožka. Navíc paní učitlky ve školce spolupracovaly s oběma a moc chtěly synovi pomoct. To se podařilo, ve školce začal mluvit a když šel do školy, tak už byl "v pohodě". Paní učitleka ve škole o problému ví a respektuje to.
Moc mi pomohla knížka "Mutismus - už ani muk". Možná by se dala sehnat.
Podstata "léčby" byla v umožnění nemluvit. Nepřemlouvat, nemotivovat, nechat to být. Pomoct dítěti komunikovat jinak, než řečí. Syn měl ve školce kartičky s obrázky - "jíst" "pít" a tak. Když něco potřeboval, donesl kartičku. Časem začal jednoslabičně šeptat a už bylo vyhráno.
Jinak u mého syna je s tím vším spojená i touha po pravidlech, jí jenom určitá jídla (nikdy ještě nedal do pusy namazané pečivo) atp. Ale s tíms e dá vyrovnat a postupně to ustupuje.