Několik poznámek k diskuzi.

Trochu si myslím, že tu přetrvává socialistická výchova, která tvrdila, že každý podnikatel (tedy i ten drobný) je pracháč, který vykořisťuje ostatní. Ve skutečnosti to tak není. To, že někdo podniká, mu nezajistí automaticky žádné příjmy.

Ztráta z podnikání byla v módě těsně po revoluci. Dnes si málokdo dovolí vykázat daňovou ztrátu a to, i když mu skutečně vychází. Se ztrátou nedostane úvěr, ani podnikatelský, ani hypotéku na bydlení. Se ztrátou se mu prodlužuje doba, kdy mu může přijít daňová kontrola. Dnes i když někomu ztráta skutečně vychází, tak raději neuplatní některé daňové výdaje (náklady).

OSVČ, která poskytuje služby nebo zboží jinému podnikateli, státu, jakékoliv právnické osobě, vystavuje doklady. Podvádět si teoreticky může dovolit jen OSVČ, která poskytuje bezhotovostně něco konečným občanům. A to obvykle nejsou obory, kde se točí velké peníze. Tyto OSVČ můžou mít často skutečné příjmy srovnatelné s nízkopříjmovými zaměstnanci.

Každá OSVČ má nějaké příjmy a současně má nějaké výdaje. Výdaje buď uplatňuje ve skutečné výši nebo paušální výdaje. Paušální výdaje běžně existují pro FO i v jiných zemích. Nejedná se o daňovou výhodu, ale o zjednodušení evidence. Malý podnikatel FO nemá často na to, aby zaplatil účetní nebo daňového poradce a počítá si daň sám, proto existuje možnost zjednodušení pomocí výdajových paušálů. Otázkou je jen správné nastavení výdajových paušálů. Současné paušály byly zavedeny na začátku krize jako podpora drobného podnikání v krizi. Jejich výhodnost a nevýhodnost se liší obor od oboru. Předpokládám, že dřív nebo později se vrátí na výši před krizí. Ale o tom nemluví ani současná vláda a nečetla jsem o snížení paušálů ani od ČSSD. Dnes nelze uplatnit daňové zvýhodnění na dítě, popř. slevu na manželku, při současném uplatňování výdajových paušálů.

Nemravné mi přijdou výdajové paušály u „švarc systému“, kde se jedná fakticky o zaměstnance, který nemá žádné výdaje (vše mu platí zaměstnavatel), ale přitom si uplatní výdajový paušál.

Nízkopříjmový podnikatelé (ale i nízkopříjmový zaměstnanci) platí daň z příjmů nulovou nebo malou.

Největší odvody dělá sociální a zdravotní pojištění.

Pokud se mluví o srovnání odvodů na sociální a zdravotní pojištění, tak se tím myslí, že OSVČ by platili z rozdílu mezi příjmy a výdaji (ať už skutečnými nebo paušálními) stejnou sazbu jako dnes dohromady zaměstnanec a zaměstnavatel za zaměstnance. Dnes platí OSVČ stejnou sazbu jako zaměstnanec a zaměstnavatel dohromady, ale z polovičního vyměřovacího základu. Poloviční vyměřovací základ znamená také poloviční důchod v budoucnu.

Na druhou stranu OSVČ musí vždy platit alespoň minimální ZP a SP, což vůbec není malá částka bez ohledu na skutečný výdělek.