Tak ráno jsme společně se starší dcerou vysvětlily plyšákovi, že tohle opravdu dělat nesmí a že by jinak nesměl do pokojíčku. Plus jsem k tomu dodala, že jinak by do pokojíčku nesměla ani plyšová kočička a dělala by přes noc tomu zlobivému plyšákovi společnost v obýváku, protože jinak by to byl trest pro mladší (je to její plyšák), ne pro starší (kočička je její nejoblíbenější a všude ji tahá s sebou). A teď tiše doufám, že to zabere. Ještě zvažuji, že bych přes to nalepila obrázek, aby ji to dále nelákalo.
Jinak tatínek prohlásil, že nic opravovat nebude a že když to zničila, tak ať to má teď škaredé, že ho to nezajímá.