....a není to o tom, jestli je cestování lepší, než děti, ale o tom, že dokud nemáš děti, neumíš si představit ten strach o ně, kterej je všudypřítomnej....

šešule, podepisuju.

Cestovala jsem hodně a v prapodivných lokalitách, o hubu to párkrát bylo, ale naštěstí bez vážných následků. A jsem za to ráda a tyhle zážitky mi moc daly.

A dnes, když mám sama děti, konečně chápu ten děsnej strach mý mámy a její návrhy, ať jedeme raději do Chorvatska.

Až jednou přijdou moje děti s tím, že jedou do Ugundiburundi (a asi s tím přijdou, protože ty nejlepší cesty jsem absolvovala s jejich otcem a geny neošálíš) tak budu polomrtvá strachy a do jejich návratu zešedivím a stanu se alkoholičkou, ale to bude to jediný, co s tím budu moci dělat.