Knihu jsem přečetla a taky jsem na ni musela dlouho myslet. Ale hlavně proto, že jsem se nemohla zbavit takového nepříjemného beznadějného pocitu ztráty, bohyně byly a už nejsou a nebudou...a nic víc se nedozvíme.

Ta teorie o nějakém praevropském prakultu mi přišla sice trochu přitažená, ale jinak na bohyňování věřím. Nebo lépe, věřím na využívání potenciálu psychiky a bylin a doufám, že by v tom mohla být i nějaká ta magie . Kdo ví.

Nečetly jste některá Gabru a Málinku? Tam je to o bohyních (a i o tom faráři) tak věrně napsané a tak to souhlasí, že jsem si to musela teď znova přečíst. Když jsem to někdy ve čtrnácti četla poprvé, tak mi to neuvěřitelně utkvělo v paměti...

No a vrah byla jistě Janigena, zašantročená dcera té zlé bohyně. Kvůli tomu, že na ni Dora nějak tlačila s tím jejich lesbickým vztahem. Ale to mi přišlo taky trochu přitažené.

To, že v celé knize není jedna jediná kladná mužská postava je podle mne na škodu.
A nějak jsem tentokrát nemohla hodnotit umělecké kvality díla, příliš mně pohltil příběh. Takže je to asi pěkně napsané .