Kambalo,

ale já myslím, že mám právo se zlobit, pokud ten člověk nemírně riskuje a já jsem technicky, ale nikoli pocitově ten nejbližší, který ho má z průseru tahat.

Já rozumím, co má Mirka na mysli (i když nesdílím její trpkost vůči cestovatelům obecně).

Vem si, že máš sestru, se kterou si nejsi nijak extra blízko, životní styl úplně jiný, ona těžký riskér a z Tvého pohledu nezodpovědná, Ty jsi pravý opak, jsi ráda, že máš muže, rodinu, klidný život - a bum, sestra odjede někam, kam Ty bys v životě nestrčila nos, něco se jí tam stane - a teď rodino, starejte se. Máma nemocná, nic dělat nemůže, pokud nepomůžeš Ty, sestra tam pravděpodobně umře. Ty máš malý mimino, strachu plný kalhoty, cítíš zodpovědnost hlavně za něj, ale víš, že když nepomůžeš, tak to ségra nepřežije. Budeš do toho muset investovat vlastní prachy, kterých třeba nemáš moc a počítala si s nima na něco úplně jinýho.

Jasně že pojedeš, protože kdybys nejela, tak bys měla pocitově ségru na svědomí, ale taky bych v takovém případě byla bohovsky nasr.ná. A kdyby chtěla jet i přesto zas, tak bych byla ještě nasr.nější, protože by mi bylo jasný, že když se zase něco stane, tak zase budu muset jet. Nechat tam sestru umřít by mi bylo přece jen blbý, ale z jakýho titulu mě ona dostane OPAKOVANĚ do takovéhle situace?