No a jeste driv za mladych let, kdy nas podnik rozhodl, ze i urednici budou pracovat na smeny. Na odpoledni smenu jsme pracovali tri, jeden sel koupit neco k jidlu a kdyz se po hodine porad nevracel, zvoni centrala (kterou jsem ten vecer mela na starosti. V domneni, ze vola, kde je, jsem misto nazvu firmy hrobovym hlasem pronesla: Pohrebni urad.
Po chvili ticha se ozvalo jmena naseho soudruha reditele. Ktery vedel, ze ten vecer pracuju ja a dva kolegove, takze okecat jsem to nemohla. Rychle jsem polozila, a kdyz volal okamzite znova, zvedl to kolega a presvedcil reditele, ze telefon nezvonil, ze musel vytocit sparne cislo.