Ne každý v cizině je boháč, a pak když matka z ČR zavolá, že leží na zemi, spadla z postele, blbě se to řeší, volá se kamarádům a tak.
Ale záleží na dotyčných jak si to zorganizují.

Kamarádce kdysi dával peníze její soused z baráku, aby chodila navštěvovat jeho otce, protože on sám žil v cizině, myslím, že to byla Kanada nebo Amerika.

U emigrantů z roku 68 je to dost často, oni v cizině, rodiče tady.
A dnes to těmi možnostmi opět přibývá.

A někteří i když jim nějaké zařízení platí, tak stejně chybí ten osobní kontakt. Návštěvy starých rodičů, telefony to nespraví, ale je to tak.