Nedokážu usnout a spát, když se mě někdo dotýká.

Výjimku tvoří malé děti max. do dvou let, s těmi to zvládám, i když mi to není moc příjemné. Potřebuji se obalit dokola peřinou, a zaujmout specifickou polohu těla a nohou, která vylučuje variantu, abych spala stulená v náručí partnera nebo měla k sobě přitulené děti. Jakmile mi pod peřinu třeba někdo strčí nohu nebo ruku, dostávám osypky, fyzicky mě to bolí na kůži a neusnu, nastane-li to uprostřed noci, okamžitě jsem vzhůru a vzbudí to ve mě náležitou agresi vůči dotyčnému narušiteli. Zvládám držení se za ruce během usínání, ale nic víc.

Oproti tomu zbytek rodiny je kontaktní. Manžel těžce nese, že jsem taková noční netykavka, miluje přitulené spaní pod jednou peřinou. Taky bych ráda byla kontaktnější, ale prostě nejsem, mám navíc citlivou kůži a fyzicky cítím bolest, i když mě třeba děti začnou hladit po předloktí. Místo mě teď muž tulí děti nebo plyšáky, ale mě ten jeho způsob prostě vadí - přitáhne si dotyčnou osobu k sobě natěsno, zatíží rukou a neumožní druhému zaujmout příjemnou polohu na spaní - prostě si přitulenou osobu vytvaruje podle polohy svého vlastního těla. Dětem kromě nejmladšího to nevadí, mají to dokonce rády, jen batole to také nesnáší.

Jak jste na tom u vás? Spíte přitulení, nebo každý sám ve svém prostoru? A jak řešíte případný rozdíl v kontaktnosti?