Inoo, víš co je na tom zásadní? Nordic wolking si dáš dvě hodinky jednou, dvakrát, třikrát týdně.

Pracovní proces musíš vydržet den co den pět dní v týdnu bez ohledu na momentální kondici minimálně osm hodin denně.
Někdy při velké fyzické námaze, často ve stresu nebo buzeraci, kterou těžko snáší třicetiletý.
A když si budeš chtít oběhnout doktory s obyčejnými neduhy, které k tomu věku patří - tlak apod...začneš signalizovat zaměstnavateli, že to jde s tebou dolů a on rozhodně nebude z nějakého kolečka po doktorech u toho šedesátiletého nadšený.

Pochopitelně babča, která si zajde k tomu doktorovi, aby se udržela v chodu, pak jde na nordic walking a pak doma vyhodí kopýtka nahoru je už v úplně jiné situaci, než babča, co by musela švihat každý den do práce.

Asi jsi v životě taky fyzicky nedělala, viď? Že si nedovedeš představit, jak po třiceti letech honičky, práce ve stoje, nebo těžké fyzické dřiny mnozí lidé začínají mezi 50-60 vypadat.

Vůbec nevíš, o čem mluvíš, navíc soudný člověk si dá dvě a dvě dohromady, že něco jiného je chodit se v pohodě a klídku realizovat sem tam na univerzitu třetího věku a druhá věc je makat na stodeset procent ve stresující práci, jejíž zvyšující se psychické nároky už nezvládneš.

Nepleť si vyžití v důchodu a nějaký ten sport, kino nebo univerzitu s denodenním pracovním procesem. To je nebe a dudy.