Anett, já jsem, jak tomu říkám, orwellovský ročník (1984) a když mi bylo nějakých dvanáct nebo třináct, tak jsme (asi v rámci nějaké protidrogové prevence či kýho výra) šli na Suzanne s Vejmělkovou. Po letech jsem své dojmy shrnula takto (když jsem zjistila, že to na povinně šla i řada jiných škol než ta naše):

"Tak koukám, že tohle byl oblíbený trest pedagogů za všechny ty připínáčky na židlích. Ano, i já jsem to viděla v rámci povinného školního představení. Rodiče mě děsívali zkazkami o svých povinných představeních, kdy byli týden co týden vyvlékáni na sovětské válečné filmy. Já bych po tomhle vnímala jako nesmírnou výhru, kdyby nás příště vzali na film o tom, kterak Fjodor Vladimírovič hrdinně padl u Stalingradu za stranu a za vlast."

Ale věřím, že sis taky užila svoje, každá doba má svoje blbiny :)