U nás je to v bleděmodrém... muž kontaktní (ale nestěžuje si nijak), já absolutní netykavka. Nutně potřebuju mít prostor před obličejem, dýchat "čerstvý" vzduch, zamotaná v peřině s cípem zastrčeným pod hlavou... takže chvilka tulení před usnutím a pak honem otočit na druhý bok. Myslela jsem si, že jsem divná, ale jak tak čtu, nejsem jediná
Mladší syn je extrémně tulivý a mazlivý. Přivádí mě to chvílema k šílenství. Neustále mi chce šahat na krk. Nejen v noci, ale i přes den, ruce kolem krku, nebo zepředu mě do krku jakoby štípe. Na to jsem už vysloveně alergická.
Posledních pár týdnů se v noci vždycky přišourá, někdy mám sílu ho odnést zpět do postele, ale většinou pak už spí u mě. V tu chvíli je můj spánek téměř nulový, tak nějak přežívám, balancuju na hraně postele (ve snaze utéct před tím dotykem se postupně dostanu fakt až na hranu).