Jo, ja si taky Pribeh O. pujcila v male venkovske knihovne, kdyz mi bylo snad 11. Kousek jsem si precetla v knihovne mezi regaly a pri pujcovani trnula, aby tu knihu nase znama knihovnice neznala a nezatrhla mi jeji pujceni. Kdyz mi pak bylo cerstvych 18, narazila jsem na ni v jednom prazskem antikvariatu, srdce mi poskocilo, jiny organ zvlhnul. Schoulila jsem se vzadu v tramvaji, nohy krizem, ocima hltala pribeh a modlila se, by po me nezbyla v tramvaji mokra sedacka. Na kolej jsem dobihala tak rychle, jako nikdy.