Jako mala jsem jedla sladke v neuveritelnych kvantech, ale pak se mi podarilo sobe same vysvetlit, ze chut na sladke je touha organismu po cerstvem ovoci (v pred-cukrovarnicke eposeasi nejvyznamejsi zdroj cukru).

Za ta leta se mi z toho zrejme stal podmineny reflex, takze pri chuti na sladke mi vyskoci "hyml, musim dodat ovoce".

Cokoladu vychutnavam, kdyz ji necham rozpustit v puse, chutna lip nez bleskove rozkousana. Chroupaci kolem me zhltnou tabulku, ani nevedi jak, zatimco ja jsem u tretiho ctverecku.

Hlavni poucka - nekdy se clovek proste necim ztlaska, to je prirozene a normalni. Jedeme dal. Nejhorsi je se z toho hroutit a spatny svedomi z pytliku medvidku je horsi nez ty medvidky.