mě nejvíc ubíjí, že se furt někam honím, ráno ženu do práce (do školky naštěstí většinou vede manžel), tam jsem ráda, že do sebe hodím oběd, letím do školky, kam přibíhám v 17.00, učitelka už mi malou vede naproti. 2x týdně pak běžíme ještě na gymnastiku, tam najednou hodinu nemám co dělat, teda pokud nemusím během té hodiny stihnout ještě nákup. Ten se mi podaří někdy o polední pauze, ale tak nejvejš 2x tejdně, což je na nás málo. Dporazíme domu, dítě chce abych si s ní hrála, chce teplou večeři... a já jsem zbitá jak pes. Připadám si jak otrok, nad kterým někdo pořád práská bičem. a to ještě nemám domácí úkoly