Taky jsem prostě počítala s tím, že budu samozřejmě kojit - no syn měl jiný názor, odmítal se přisát, když už to zkusil, tak to hned vzdával, vztekal se, odvracel hlavičku...nevím, jestli to bylo tím, že byl vyvolávaný, taky měl silnou žloutenku...bojovali jsme s tím několik týdnů, mléka jsem měla dost, odsávala jsem a krmila stříkačkou po prstu...ale stejně se nic nezměnilo...dětská doktorka i sestřička mě jen pořád deptaly, ať to zkouším, že to musí jít...spala jsem v kuse sotva 2 hodiny, pořád kolotoč krmení, odsávání...No po 7 týdnech jsem to vzdala, malýmu koupila Nutrilon a najednou jsem měla spokojené najedené dítě. Taky jsem si říkala, že je to škoda, že nebude tak zdravý...no dneska je mu 5 let a dosud neměl žádná antibiotika, zánět stř.ucha ani žádnou jinou dětskou nemoc - jen sem tam nějakou rýmu, nic jiného - na rozdíl od mnoha jiných dětí, co znám, které byly kojené...Ono se to kojení často přeceňuje - zkusila jsem to, nejde to, tak to prostě půjde i jinak...Dneska bych to už udělala i dřív, ale bylo to první dítě a byla jsem z toho tak trochu mimo, že jsem se nedokázala vzepřít, i když jsem podvědomě cítila, že tahle cesta není pro nás ta pravá...Tak si to nevyčítej a nebuď z toho smutná, spousta dětí z naší generace nebyla kojených a vyrostli z nich zdraví dospělí lidé