Já si teda taky myslím, že toho koně bys měla řešit, především jako výchovný prostředek pro tvé dcery. Aby jasně viděly, že krást se nemá a platí to pro všechny i pro Kunhutu.
Pro první dceru by to bylo poznání že existuje spravedlnost a máma se za ni postaví. Jasně že si neměla hračku do školy brát, ale tady jde o kráděž a zůstal by v ní silný pocit nespravedlnosti, myslím že hračky do školy už nosit nebude
ani zbavení se růžové potvory by mi za takový signál dítěto nestálo.

Pro tvou druhou dceru naopak to že to Kunhutě prošlo aorát zvýší její obdiv k ní. Troufla si na krádež, nic se jí nestalo, dokonce ani MÁMA to neřešila. Taky blbý signál, takže řešila a srazila bych Kunhutu trochu z piedestalu.

Jinak z toho materiálního zaměření bych si teď až tolik hlavu nedělala, ono to ještě nic o budoucnosti nemusí vypovídat, myslím že je vedeš dobře. No někdy to je prostě povahou, ale závěry bych ještě nedělala.

Vidím taky problém v tom chování tatínka, ony totiž vlastně nemají tak hodně věcí, protože je nevnímají jako své (tak mi to přišlo z popisu), ale jako tatínka. Takže jejich touha není naplněna, je akorát povzbuzována a jitřena tím že jim tím mává před nosem. Přijde mi to vlastně dost kruté. Jsou malé aby si to uvědomovaly, nebo se proti tomu postavily.

No možná bych jim zkusila v rámci možností záměrně dopřát co nejvíce těch "blbostí" aby se přesytily, prostě odříkaného chleba nevětší krajíc.
Myslím že vztah člověka k materiálnu neformuje vždy ani tak jeho dostatek či přebytek, jako spíš ta touha po něm.