ale říkám si, kde je ta hranice...

myslím si, že rodič by měl dokázat odhadnout, na co dítě "je" . Dcera např je jak na sport, tak muziku tak výtvarno ... zkusila všechno, závodně dělala judo, do asi 14ti let zpívala a hrála na klarinet, do 18ti let chodila do LŠU na výtvarku ... sama pak naznala, že zůstane u výtvarna, ostatní pro ni byl přínos v tom, že měla šanci něco poznat a sama si řekla, kdy už ji to přestalo bavit. Syn je jen a pouze na muziku, zpívá, hraje na trubku ... jak ráda bych byla, kdyby alespoň nějaký sport zkusil. Ne a ne, ani to nezkusí, má k tomu ( nechápu proč, jeho otec je sportovec, já se také sportu nikdy nevyhýbala) odpor. Takže tady by to stejně o nucení nebylo k ničemu, prostě by to bojkotoval. Pevně doufám, že mu vydrží ta muzika, aby s ní ve zdraví přežil pubertu ... jestli se tím jednou bude živit - to už je na něm.

Ale je pravda, že když už si tu trubku vybral ( sám) tak ho nutím cvičit, to se mu tedy pokaždý nechce ... pač nemíním platit docela dost velký peníze na to, aby z toho nic nebylo.