Škoda, že nemám radu. Ale budu aspoň držet palce. U nás se to jen vyvíjelo opačným směrem - naštěstí pro mě. První dcera spala do půlroku v pohodě, pak byl střih a následoval rok, kdy usínala jen u mě v náručí a celou dobu se vzpírala. Pak najednou usnula. To byla operace tak na půl hodiny. Pak to přestalo fungovat, musela být v naší posteli a někdo s ní, ale pořád tam lezla, ryla, až zase najednou odpadla. To zabíralo od půl hodiny také do tří hodin (v neznámém prostředí). Do toho kolikrát šílený řev, jak už byla vlastně unavená. A ve 2,5 byl další střih: dali jsme spát samotnou, ona se jednou nebo dvakrát vrátila, my ji odvedli zpět a usnula. Po týdnu už se ani nevracela, prostě si sama tak do půl hodiny usnula. Co jsme pro to udělali? Právě že vůbec nic. Já nic nezměnila, změnilo se něco na straně dcery... Druhá zatím v roce usíná samostatně a klidně, ale teď jsi mi nasadila brouka do hlavy.