tj jak naše babi!! Ona se teda tak chová odjakživa, potvrzuje si tak, domnívám se já, svou "nezbytnost". Přesně: dcera má něco udělat, babička skočí a bud udělá, popř.musí alespon pomáhat. Ona by tedy do konfliktu a vyříkání nešla, ona by nikdy nic konfliktně neřešila. o to je to horší. Moje tchyně se vždy vyptá do dewtailu co a jak má dělat, když tam dcera je....načež udělá vše jinak a dle sebe-a tím mě teda dsost točí (kdyby se neptala a udělala rovnou, neštvalo by mě to tak). Např řeknu, at nedává mléčné výrobky, neb dcera má rýmu jak trám a at se nekoupe....dcera přijede s umytou hlavou (neb se koupala), ostříhanými vlasy a na snídani měla kaši, k obědu mléčnou omáčku a ke svačině sýr a jogurt. Nebo když tam se zarýmovanou dcerou jsem, otáčí se tchyně na dceru "zeptej se maminky, jestli můžeš ZMRZLINU". Je zima, dcera má rýmu jak trám, venku pod nulou...takže řeknu ne, dcera řve jak tygr, tchynka se schoulí u sporáku s mučednickým výrazem...a já jsem za hnusnou.


ale

snažím se to moc neřešit, ideálně tam dceru nechat, zavřít dveře a odjet. At si to užijou. Tam je tam, doma je doma, babička je v životě dcery důležitá. Tak to vyhodnocuju...a jsem ráda, že nemáme společné bydlení