až do porodu... na delší trasy jsem se přestala cítit tak měsíc až dva před porodem, ale to bylo tím, že jsem malá, břicho bylo velké a jak jsem se musela hodně přisunout, abych dosáhla na volant, tak jsem cítila, že mě břicho tlačí a bylo mi to nepříjemné, tak proto. Kolem toho sedmého, osmého měsíce jsem se za volant nehrnula. Když jsme jeli s přítelem, řídil on, když jsem potřebovala po Praze sama, tak jsem klidně jela. A je pravda, že jsem se musela víc soustředit a řízení mě tím pádem "vyčerpávalo".
Po porodu jsem začala až tak po 3-4 týdnech, ale to bylo zase dané tím, že jsem neměla potřebu jezdit. Když jsme někam jeli celá rodina tak řídil přítel, jsme v Praze, takže obchody a všecho máme u nosu, tak nebylo kam jezdit. Ale kdyby bylo potřeba, řídila bych klidně i cestou z porodnice.
Po porodu bych bývala neřídila v noci... než jsem si zvykla na noční vstávání, bývala jsem unavená.

Myslím, že řízení je především o tom jak se kdo na to cítí než o nějakých všeobecných zákazech. Dodneška nerada jezdím v noci. - Nevadí mi to po Praze nebo po dálnici, ale spíš třeba na chalupě po vesnických silnicích.