Já teda nejsem "stravovací extremista" jak tomu říkáš, ale z pohledu "strávníka středního proudu" mně vegetariáni, vegani, makrobiotici nepřijdou jako extremisti ani jako divní, ani mne nenapadlo pozastavovat se nad tím, jestli si "ze společného kotle" vyberou flákotu nebo brokolici.
Jediné, co podle mne má sociální rozměr, je, pokud má příslušný člověk potřeba svůj způsob stravování přespříliš řešit a obhajovat a vnucovat ostatním. A to platí pro oba směry, jak pro "normální" populaci, tak pro "extremisty".
Myslím, že lidi se i ve skupině bez problému dohodnou na tom, že ten nejí jedno a onen něco jinýho (například já nepozřu čokoládu a uzeniny), třecí plochy nastanou, pokud má jeden potřebu toho druhýho přesvědčovat že když jí maso, vraždí nebohá zvířátka a má shnilé vnitřnosti, nebo naopak že když nejí maso, bude z něj podvyživenej kripl.

No a asi takto: dospělý člověk by měl být srovnán se svojí individualitou a být schopen existovat ve společenství lidí, kteří mají věci různě jinak než on, a to bez toho, že by docházelo k zásadním konfliktům. A pokud jde navíc o skupinu přátel (s kým jiným bych "jedla ze společného hrnce", tak tam už tuplem, ti lidé mne snad mají rádi za jiné kvality, než za to, že jím/nejím řízky.