Ano, to je přesně ten typ vět, kdy se ve mně normálně začne vařit krev. To si pak připadám, že nemluvím s člověkem ale s postižencem. Přesně tohle mě dokáže tak zvednout, že pěním jenom když to čtu. Když to slyším naživo, normálně se mně dělá tma před očima. Ještě to chce vokořenit "musím najít sám sebe" a "nevím co dál, mám v sobě zmatek", nebo "rozhodně si zasloužíš něco lepšího, já jsem k ničemu", završený bojovým heslem "budoucnost je vždycky nejistá".