Dobrý den,
ani sama nevím jestli jdu pro radu,pochopení,slova útěchy že bude líp,nebo se jen vypsat..........ale vím určitě že i tím,že se vypíšu hodně se mi uleví.....
Manželství mám krásné,manžel je pracující,nekonfliktní,milující,máme dvě krásné zdravé děti takže rodina jak z pohádky,samozřejmě že takové ty běžné problémy jsou ale což,to se vždy v klidu vyřešilo.
Když jsem poznala manžela,přiznal že jeho matka měla v jeho dětství velké problémy s alkoholem ale v tu dobu abstinovala a vše zvládala.Ještě pár let po svatbě jsem se těšila jak mám báječnou tchýni,skvělou babičku......
už v tu dobu si dávala denně svůj vinný střik,občas pár dc vína s tím že má vše pod kontrolou a my neználci alkoholismu jsme jí věřili a nic netušili kam to spěje.
Vše vyvrcholilo předloni,kdy už jsem na chování viděla že je jiná(manžel nic nepozoroval) a jednou,kdy jsem snad ani nevěděla že hledám něco konkrétního vypadla na mne lahev vodky a vše začlo dostávat smysl.Tehdy začal kolotoč.....výmluvy že nepije,že jí to tam někdo schoval,že ta lahev je od minule!!! ke vší smůle já zkončila v nemocnici na 4 týdny s rizikovým těhotenstvím,tchán dostal mozkovou mrtvivi na kterou následně 5 měsíců umíral a manžel zůstal jak v mlýnském kole s 2 letou dcerou,tátou na LDN a matkou která už se ani nezdráhala pít před ním(on samozřejmě veškerý čas trávil u ní v naději že ji z alkoholismu dostane) a nechala mu na starost rozpadající cí se domácnost a prázdnou lednici.
Na zimu se nám podařilo jí dostat do léčebny,přišla o řidičák pro řízení v opilosti takže léčení pro ní byla naděje jak ho dostat dřív zpět.Během léčby se několikrát při vycházkách opila ale vždy se nám to podařilo zakamuflovat tak,že se mohla vrátit třeba o den dýl aby nebylo v moči nic znát takže léčbu úspěšně dokončila a potom krásných 9 měsíců abstinovala.V létě jsem našla v domě další lahev(jak mě se to příčí,ale přistihla jsem se že při každé návštěvě automaticky projíždím všechna možná místa kde by mohla být nějaká lahev) ale díky tomu že to zatím netrvalo moc dlouho tak souhlasila s tím,že začne brát antabus(do léčebny odmítala)Sice to bylo těžké protože na poprvé nám ji z nemocnice kde měli testy na antabus proběhnout vrátili s tím,že není alkoholik a že se jednalo jen o momentální řešení problémů(už tehdy jsem věděla že je hodně velká manipulátorka a že dokáže být hodně přesvědčivá ale že přelstí psychologa bych nečekala) o měsíc později kdy už začla pít zase veřejně jí v jiné nemocnici testy udělali a poslali domů s antabusem.Zase bylo chvíli dobře. Před vánoci jsem si opět všimla změn chování(manžel to teda negoval že určitě nepije)ale i ona sama mi tvrdila že má jen nějaké deprese a vše řeší s psycholožkou.Bylo domluvené že přijede na vánoce(je vdova a současný přítel vánoce neslaví) tak aby nebyla sama,vše bylo naplánované a 23.12 se zjevila mezi dveřmi jak dělo s prázdnou lahví vodky v kufru a ujetými 130km.Nejradši bych jí kopla do zadku a poslala zpět domů.Bohužel tak moc nesnáším opilce za volantem že jsme si ji nechali celé svátky,kdy teda vystřízlivěla(pochopila jsem jak snadné je přepít antabus)na manžela sehrála komedii o zablokovaných zádech a zánětu močového měchýře takže ji nakonec domů manžel posílal se slovy "maminko opatruj se a až přijedeš domů běž si lehnout a odpočívej" je smutné že já už mám ty její komedie prokouknuté a manžel je jak s klapkami na očích.....po svátcích jsem se spojila s její psycholožkou abych probrala co dál,ta už o všem věděla protože tchýně neváhala a vzhledem k tomu že věděla že budu volat tak byla první se svou verzí jak jednou ulítla(standartně člověk ulítnout a narát vypít flašku tak ani neotevře dveře od auta natož ujet tolik km) a k mému nepochopení psycholožka navrhovala dál pokračovat v antabusu(na co,když už je bez účinku?) pár návštěv proběhlo zas v pořádku a za střízliva.Před 3 týdny kdy už jsem zas manželovi říkala že pije(přesně poznávám ty výpadky paměti a odvádění řeči od náročnějších témat)on byl přesvědčený že ne.....když jsem měli jet na návštěvu tak ještě volala ať přijedeme až následující den že je moc unavená,já už věděla tak jsem zavelela že se jede takže manžel alespoň na vlastní oči viděl že už je zase zle.Byla to náročná návštěva kdy mi nejdřív ve svém stavu řekla hodně zlých věcí,já jí zase že(protože opilá tradičně přijela autem) že se postarám aby o řidičák přišla(bože ten nenávistnej pohled a mezi zuby proceděné"opovaž se" načež manžel asi deformovaný povoláním kdy ví co lidé v afektu a pod vlivem dokáží začal přemýšlet kdyby se chtěla nějak pomstít....takže noc jsme ztrávili vzhůru a ve strachu.Druhý den ráno vstala,zjistila že flašku co měla v utě už tam nemá tak se sebrala a jela do města,po hodině se vrátila a doslova vypadla z auta,flašku v kabelce už měla skoro prázdnou,poprvé jsem viděla manžela v takovém stavu,tak nešťastného,vytočeného,zoufalého.......proběhla strašná hádka mezi ním a tchýní a bohužel toho všeho byla svědkem i naše 3,5 letá dcera která nebyla schopná pochopit co se děje a hodně dlouho trvalo než přestala brečet a dostala se z šoku)Poprvé v životě mi manžel brečel na rameni že neví co dělat)Tehdy jsem řekla(sice už jsem to udělala i několikrát před tím,ale manžel mě vždycky přemluvil a víceméně dnutil)že už tam s dětmi jezdit nebudu(jemu že bránit samozřejmě nemůžu,je to jeho máma a chápu to) ale starší dcera už je vnímavá a toto jí nemůžu udělat aby toho byla svědkem)On souhlasil,já trvala na tom,že půjde do léčebny,že jí jako vždy pomůžeme co bude třeba ale že se půjde léčit.Spojila jsem se s psycholožkou a uvedla jí v obraz,ta mi nejdřív řekla že tchýně už od ledna nechodí a dala mi za pravdu že ona o bez léčebny nezvládne a domluvili jsme se na tom,že pošle žádnost na obec kvůli odebrání řidičáku protože stabilně jezdí opilá.Pak manžel volal tchýni že s řidičákem to bude teda tak,ona byla do druhého dne u psychiatričky(věřila jsem tomu,že ji třeba donutí stylem že tu žádost nepošle za předpokladu že se půjde léčit) a výsledek byl takový,že tchýně řekla že bude třeba denně docházet dýchnout jen ať to neposílá(ztráta vnoučat ji nedonutila a strach o papíry ano,to jí nikdy neodpustím)takže opět má docházet 2x týdně dýchnout že nepije.Vím,že je to otázka týdnů kdy nebude schopná 2x do týdne vystřízlivět a zase začne na tvrdo pít,ale jak už mám komunikovat s psychiatričkou když očividně neposlouchá rodinu ale alkoholika jde na ruku jí?Dnes jsem volala do ordinace jestli je vše v pořádku a dochází......prý včera měla přijít a volala že má zubaře.....náhoda nebo už jen zas věděla že by nadýchala tak se vykrucovala?Zítra má jít zas tak jsem domluvená se setrou že zavolám abych se zeptala ale ani sama nevím s čím mám počítat?Manželovi jsem zatím nic neřekla,ale i tak vím že bude vždycky při ní stát.Sice ho chápu,je to jeho máma ale zase tím,že jí pořád bude vodit za ruku jí taky nepomůže.Navíc ona opravdu dokáže vždycky vše převést tak,že je vlastně chudák a nakonec jí manžel lituje.O vánocích dal dokonce přednost jí přede mnou.Já se jí stranila,byla jsem vážně moc vytočená takže než abych se s ní chytla(jsem výbušná a v tomto případě už se bojím o zachování standartní úcty) trávila jsem svátky v kuchyni zatím co ona si užívala u pohádek s vnoučaty a s manželem,samá radost a jeden den mi dokonce manžel vyčetl že kazím atmosféru

Prosím,jestli máte někdo podobnou zkušenost,radu jak dál......připadám si jak v mlýnském kole a nejhorší na tom je,že vidím jak toto vše ničí náš vztah.Nechci připustit aby mi rodinu zničil alkohol