Děkuju za reakce,
souhlasím s vámi a dnes už vím že tehdy to nic neřešilo kamuflovat její průšvihy na vycházce,tehdy jsme se snažili za každou cenu udržet jí na léčení.Už vím,že pokud ona sama nemá zájem tak je to naprosto zbytečný.
Že prohledávám věci,to je spíš pro manžela protože doku dnedržím důkaz v ruce tak bohužel nevěří(když teda není zrovna pod obraz že to z ní přímo křičí)
S tím řidičákem je to složité,věřte že kdybych viděla jak sedá do auta tak policajty okamžitě volám.Tehdy odjížděla střízlivá s tím,že musí vybrat peníze na zásilku co jí mají přivést a když už dojela je pozdě cokoliv řešit.Bydlíme 130km daleko takže nemám přehled kdy kam jede a na služebně mi řekli že mám zavolat až bude sedět v nastartovaném autě.Do té doby nic nezmůžou,není v jejich silách rozestavit hlídky a čekat kudy kdy pojede.Psychiatrička má tu možnost poslat žádost na obec aby jí byly papíry sebrány.Už bourala několikrát ale vždycky rozbila jen auto,ale bojím se aby nezabila někoho jiného.
Manželovi to říkám pořád dokola že tchýně musí padnout na hubu ,že teď je jí fajn a dokud tam budeme s dětma jezdit(a ona ví že on vždycky přijede) tak jí nic nechybí......
Ona mu vždycky do telefonu odpřísáhne že je střízlivá a on chce když je střízlivá tam jezdit a brát tam i starší dceru.Moc dobře ví,že ho nenechám jet s holkou samotného,právě kdyby byla zas opilá a navíc mi to přijde neúčelné když jsem jí řekla že tam s dětmi už nebudu jezdit aby tam manžel bral jen dceru-tchýně bude nakonec ráda že mě narušitele se zbavila a přitom má syna a vnouče k dispozici takže bych jí vlastně udělala radost :-( začarovaný kruh....