Znám, prožili jsme a již nikdy více.
U nás to tedy bylo "jednodušší" v tom, že manžel stál "při mě". "Horší" to bylo v tom, že nás psychicky vydírala (noční telefonáty, že si podřeže žíly, že už nechce žít dál" .... manžel za ni letěl jako blázen, byla na mol).
Víš je třeba si uvědomit, že alkoholik pak ztrácí reálné hranice, co když jednou do toho auta vezme s sebou opilá i vnoučata? Jste ochotni (hlavně tedy tůj muž) riskovat to, že se v opilosti bude schopná postarat o vnoučata? (nevím, jestli se s ní stýkají jen ve vaši přítomnosti nebo je tam někdy s ní necháváte samotné).
Tohle vše my jsme prostě riskovat nechtěli, nechtěli jsme se nechat psychicky vydírat a nechávat se svazovat.
Není tvůj muž náhodou jedináček? U nás to vygradovalo tak, že jsem vlastně za vše mohla já - okradla jsem ji o syna.
No a jak to dopadlo, když byla jakž takž střízlivá, tak jsme si s ní o tom promluvili - nepomohlo to, tak jsme ze dne na den ukončili styky s ní - trvalo to přes 4 roky, zjistila, že si na nikom nic nevybrečí, že je sama, vyplnit své výhružky neměla odvahu, s pitím pak časem skončila, také díky svému novému příteli.