Já tomu věřím, začala jsme přibírat, když jsem žila s předchozím přítelem, protože jsem změnila práci-neustále ve stresu a on mě psychicky týral. Byl to takový stres, že ikdyž jsem jedla naprosto stejně a hýbala se, tak váha šla postupně nahoru. Pak jsem poznala manžela, ale vzhledem k tomu, že jsem se ocitla v trojúhelníku, tak stres mi dal dalších 5 kilo nahoru. Pak jsem chtěla otěhotnět, mám zdr. problémy, takže další 3 kila nahoře a pak těhu... Rodit jsem šla se skoro metrákem a teď tři roky po porodu ho mám skoro taky, ale nejsem těhotná, abych to měla na co svádět...Jím víceméně pořád stejně, nebo spíš míň, ale kompenzuju to sladkým na nervy a spím přerušovaně 6-7 hodin. Vím, co dělám špatně, ale je to začarovanej kruh. Věřím tomu, že pokud bych byla schopná zpomalit a neřešit některé věci, tak se mi bude líp žít a i hubnout. Jo a od roka a půl dítěte pracuju, takže bych se nenazvala šmahem línou, ale spíš ulítanou, hlavně v mozku.