Podle mě jsou dva typy žen. Jeden typ s příchodem dětí v tom zápřahu hubne, druhý typ začne ujíždět na sladkém. Ten druhý jsem já, v těhotenství jsem prakticky nepřibrala, na cukrech jsem začala ujíždět až při nervech a zápřahu s batoletem /jako mimino byla dcera hodná, takže to šlo/. A tělo si při dodání cukrů na obalení nervů a na únavu z neustálého hlídání prostě řeklo: co mi dodá, musím uložit, potřebuju energii, energii, energii...tak začalo masívně ukládat, protože pořád někde v podvědomí mělo, že potřebuje energetické rezervy pro ten zápřah - s takovým nastavením se pak těžko hubne, člověk je vyšťavený a nemá ani energii ani motivaci, aby hubnul, natož se ještě vzdal pochutin, které mu dodávají energii

Tolik k té disciplíně - na to prostě musí být příznivá situace, nejde si nastolit disciplínu, když nejsou rezervy.

Nejlíp se hubne, když je člověk relativně v pohodě, naopak totální hloupost je chtít zhubnout na povel, když už i tak člověk nemá ani trochu energie, chuti a motivace ani pro běžné věci v životě. Tak ze sebe prostě tu disciplínu nevydoluje, ani kdyby měl metrák, protože je to pro něj prostě jen další zátěž, na kterou už nemá kapacitu.