Tak mě naprosto děsí představa,že bych měla čekat na vlastní chyby a poučit se jenom z nich třeba tím,že nechám dceru chodit ze školy domů zarostlým opuštěným místem,kde je spoustu bezdomovců a feťáků a nikde živá duše,a čekat,až mi život ukáže,že skončila zahrabaná někde v hlíně,protože jsem se nepoučila z událostí,kterýma si prošli v podobných situacích jiní lidé.Omlouvám se,ale nemohla jsem si pomoct.