Čtyřleté dceři jsem nedávno vysvětlovala, že tatínek nebo maminka nebo oba chodí do práce, aby vydělali peníze. Ty přinesou domů a nejdříve z nich zaplatí to nejdůležitější: věci okolo bydlení, elektriku, topení..., jídlo. A z toho, co zbyde potřebujeme část ušetřit, kdyby se stalo, že později nevyděláme tolik nebo se nám něco dražšího rozbije a my budeme potřebovat více peněz najednou. A z toho, co teprve potom zbyde, se můžeme rozhodnout, co bychom si ještě chtěli pořídit, kam jet na výlet, jestli koupit nějakou hračku... Docela hezky došla k tomu, že ne vždy máme těch peněz dost, abychom si mohli koupit, co se nám líbí. Někdy se musíme rozhodnout mezi více věcmi, kterou chceme víc, a na spoustu věcí si musíme postupně ušetřit. Opravdu velice jsem se snažila vyhnout tomu, že "Barunka zase nemá tohle", protože to, co nějaká kamarádka má nebo nemá, ve skutečnosti o našich výdajích ani v nejmenším nerozhoduje. Pokud dceři něco nekoupím, je to protože s tou věcí pro její věk nesouhlasím (a pak by měla slyšet tohle zdůvodnění) nebo protože si ji finančně nemohu dovolit.