Nikdy bych nevěřila, že se mi to může stát, jsem skoro 4 roky vdaná, máme dceru, manželství je šťastné. Rekonstruujeme byt, manžel má známého zedníka-obkladače, bydlí v naší vesnici. Rekonstrukce trvala dlouho, já jsem byla s dcerou u rodičů, aby se nepletla řemeslníkům pod nohy, a vracely jsme se na Velikonoce. Zedník u nás byl i o víkendu. Okamžitě jak jsme se viděli, tak přeskočila jiskra, věděli jsme to oba. Pak se ukázalo, že máme společný smysl pro humor, stejný vkus v některých věcech atd. Je to příjemný sympaťák, takový fajn kluk v letech mého manžela, svobodný, bezdětný. Stalo se to nějak "samo", nejsem nijak přitažlivá (mám docela fest obezitu) a on je vysportovaný svalovec. Zabouchla jsem se jako blázen, připadám si jako 15letá holka, pořád se dívám z okna, jestli třeba nepřijel, že si něco zapomněl, jenom co odjel, tak jsem šla s malou na procházku čistě náhodou kolem jeho domu, hledala jsem ho na facebooku, myslím pořád jenom na něj... Nemám rozhodně v plánu si s ním něco začít nebo dokonce odejít od manžela, to vůbec ne. Jenom mě zaskočilo, že se to mohlo stát, protože se o chlapy vůbec nezajímám, mám přece jednoho doma, předpokládám, že to přejde samo, manžel ani nikdo jiný nic nepoznal a já se snažím, aby to tak zůstalo. Stalo se Vám to někdy? Je to takové příjemné a nepříjemné zároveň, snad to brzy přejde (běžně se nebudeme potkávat).